Můj Geroušek
2. 2. 2008
Německý ovčák Gero
se narodil 17. 2. 1992 mamince Sony. Byl z osmi štěňátek.
Byl mi 15 let tím nejvěrnějším kamarádem a parťákem, prožili jsme spolu moc krásných a nezapomenutelných okamžiků, já jsem ho vychovala a vycvičila a Gero mě toho také velmi mnoho naučil...
Dne 18. 6. 2007 jsem mého milovaného Gerouška sevřela v náruči naposled.....
Všem nám moc chybíš, GEROUŠKU !
Nikdy na Tebe nezapomeneme...
S Gerouškem to všechno začalo.....
Bylo mi 13 let, už 2 roky jsem otravovala rodiče, že chci pejska, cvičila jsem ségry jezevčíka, chodila venčit s "psí partou", kupovala za všechno kapesné obojky, vodítka, náhubek, hračky pro štěně...chtěla jsem německého ovčáka, fenku, s P.P. a barvy "znakaté".
Až rodiče konečně svolili s podmínkou mé zodpovědnosti a vzorné péče o pejska. Kamarádka, sousedka Hanka,co jezdila na koních u jednoho pána v Květnici, se zmínila, že tam má fena NO 8 štěňátek venku v boudě (byl únor 1992!!!) a že tam štěně fenka je...ale bez rodokmenu.
A druhý den přivezla k sobě domů vlkošedého pejska (5 týdnů starého!!?) pro nějakého kluka, co ho chtěl. Ale rodiče mu ho zakázali a to psí miminko s ještě modrýma očíčkama už bylo v Praze u té Hanky, mojí sousedky, a ona by ho musela vést zpátky...
a ať se na něj jdu aspoň podívat, že když budu mít tu jeho sestřičku...a on se ke mě úplně přitisknul a tak si vzdychnul, jako by mu spadl kámen ze srdce, vidím to jako dnes, draly se mi slzy do očí....a už byl můj!
A já byla ten nejšťastnější tvor pod sluncem! Nikdy jsem toho ani na vteřinu nelitovala.
A tak bude GEROUŠEK v mém srdci vždy tím PRVNÍM PSEM mého života.
se narodil 17. 2. 1992 mamince Sony. Byl z osmi štěňátek.
Byl mi 15 let tím nejvěrnějším kamarádem a parťákem, prožili jsme spolu moc krásných a nezapomenutelných okamžiků, já jsem ho vychovala a vycvičila a Gero mě toho také velmi mnoho naučil...
Dne 18. 6. 2007 jsem mého milovaného Gerouška sevřela v náruči naposled.....
Všem nám moc chybíš, GEROUŠKU !
Nikdy na Tebe nezapomeneme...
S Gerouškem to všechno začalo.....
Bylo mi 13 let, už 2 roky jsem otravovala rodiče, že chci pejska, cvičila jsem ségry jezevčíka, chodila venčit s "psí partou", kupovala za všechno kapesné obojky, vodítka, náhubek, hračky pro štěně...chtěla jsem německého ovčáka, fenku, s P.P. a barvy "znakaté".
Až rodiče konečně svolili s podmínkou mé zodpovědnosti a vzorné péče o pejska. Kamarádka, sousedka Hanka,co jezdila na koních u jednoho pána v Květnici, se zmínila, že tam má fena NO 8 štěňátek venku v boudě (byl únor 1992!!!) a že tam štěně fenka je...ale bez rodokmenu.
A druhý den přivezla k sobě domů vlkošedého pejska (5 týdnů starého!!?) pro nějakého kluka, co ho chtěl. Ale rodiče mu ho zakázali a to psí miminko s ještě modrýma očíčkama už bylo v Praze u té Hanky, mojí sousedky, a ona by ho musela vést zpátky...
a ať se na něj jdu aspoň podívat, že když budu mít tu jeho sestřičku...a on se ke mě úplně přitisknul a tak si vzdychnul, jako by mu spadl kámen ze srdce, vidím to jako dnes, draly se mi slzy do očí....a už byl můj!
A já byla ten nejšťastnější tvor pod sluncem! Nikdy jsem toho ani na vteřinu nelitovala.
A tak bude GEROUŠEK v mém srdci vždy tím PRVNÍM PSEM mého života.